JAKÉ ZVÍŘE CHOVAT NA DVOŘE
Slepice
Slepice jsou ideálním hospodářským zvířetem pro každého začátečníka. Vyžadují minimum prostoru a pouze základní péči. Někteří chovatelé přirovnávají snadnost chovu slepic k chovu koček. S tím rozdílem, že slepice nepřicházejí ve tři hodiny ráno k posteli majitele a neústupně se dožadují krmení.
Na jeden metr čtvereční kurníku se vejdou tři slepice. Dlouhodobý chov slepic v tak malém prostoru samozřejmě nemusí být pro slepice pohodlný, proto se vyplatí investovat do voliéry nebo vypustit slepice na zahradu. Případné zvýšené náklady na výběh pro slepice se vrátí v podobě oddělené pastvy. To znamená, že velké procento potravy si slepice obstarají samy a navíc mají dostatek pohybu. Jedná se především o bílkovinnou složku potravy, kterou doplňují sběrem hmyzu a žížal. Takové slepice ve volném výběhu není třeba krmit krmnými směsmi. Pouze v zimě, kdy hmyz a žížaly nejsou k dispozici.
V případě pastvy je třeba věnovat zvláštní pozornost osázeným záhonům. Ne že by slepice lákala zelenina (i když někdy nemají rády ani zralé ovoce). Slepice budou hledat svůj příděl bílkovin v podobě žížal v měkké hlíně záhonů a zeleninu ničit hrabáním. Naopak je vhodné slepice na záhony vypustit, zejména na podzim po sklizni. Zajistí tak přirozené hnojení.
Mimochodem, hnojivo poskytují také při čištění kurníku.
Králici
Pokud nemáte rádi slepičí vejce, ale produkce přírodního hnojiva je pro vás zajímavá, králíci pro vás jistě budou zajímaví. Produkují velké množství hnojiva. A samozřejmě vedle toho i velmi hodnotné zdravé maso. Jen se podívejte na ceny králičího masa v supermarketech!
Králíky v jejich popularitě brzdí pouze dvě věci. Na rozdíl od kuřat nebo jiné drůbeže se obvykle nekupují mladí, aby během sezóny vyrostli. Králíci se kupují jako dospělí, aby se mohli chovat. Je tedy třeba zvládnout více umění chovu těchto zvířat než jen jejich krmení. Na druhou stranu chov králíků není žádná raketová věda. Domácí králíci, ponechaní svému osudu, se mohou rozmnožovat sami, a to i po útěku do volné přírody.
Druhým problémem bývaly nemoci králíků, které kdysi chov decimovaly. Ty však již nejsou takovým strašákem jako dříve. Zkušený chovatel si s nimi poradí a nezkušený si poradí.
Králíci jsou proto často neprávem přehlíženi jako hospodářská zvířata. Jsou to milá zvířata, která neruší sousedy svým hlukem a neuletí. Jejich chov vyžaduje minimum prostoru a péče.
Některá plemena domestikovaných králíků lze chovat jako domácí mazlíčky a některá jsou zdrojem vlny.
Křepelky
Pokud uvažujete o koupi tohoto velmi nenáročného druhu drůbeže, vyberte si mladé japonské křepelky do stáří 6 týdnů. Právě začínají snášet a můžete u nich určit pohlaví. Nekupujte křepelky starší jednoho roku, protože jejich snáška klesá.
Jedná se o drobné zvíře, které k životu potřebuje doslova větší regál. Je možné je chovat ve voliérách, ale nejlépe se jim daří v klecích. Pro křepelky není klec trestem, ale doslova nutností. Jsou to drobní ptáci, pro které je potkan již velmi nebezpečným predátorem. Křepelky navíc při vyplašení instinktivně létají vzhůru a vyšší voliéra znamená pro křepelky riziko zranění. Síť s většími oky může být pro křepelky stejně nebezpečná. Stačí, aby jím prostrčily hlavu, a mohou se snadno udusit.
Správnou klec pro křepelky lze velmi snadno koupit nebo si ji můžete vyrobit sami doma.
Křepelky potřebují ve stravě hodně bílkovin. Proto je nejjednodušší krmit je speciálním krmivem pro křepelky.
Křepelčí trus obsahuje velké množství čpavku a silně zapáchá. Hygienický chov je proto nezbytný, stejně jako umístění odchovné klece v dobře větraném prostoru. Pro křepelky je ideální nižší teplota v místnosti. Klec je vhodnější umístit v garáži nebo ve sklepě. Také proto, že nesmí být vystaveny nízkým teplotám.
Křepelky se vám za vaši péči odmění vajíčky, která jsou sice malá, ale hojná. Od jedné křepelky jich může být až 250-300 za rok.
Včely
Včelaření ve velkém měřítku vyžaduje spoustu času. Ale jedno nebo dvě včelstva někde na zahradě nevyžadují téměř žádnou péči. Dokonce se dá říci, že čím méně se člověk o včely stará, tím jsou klidnější a tím více se mohou věnovat své práci - opylování, výrobě medu a vosku. To však neznamená, že péči nepotřebují vůbec. Včely není třeba každý den krmit a zalévat jako běžná domácí zvířata. Obvykle jde spíše o měsíční kontrolu úlu a několik příležitostných prací ročně, jako je vymetání medných plástů a zazimování.
I když není potřeba mnoho péče, musí být odborná. Proto před koupí úlu doporučujeme absolvovat včelařský kurz nebo (možná ještě lépe) oslovit včelaře v okolí a nechat se vyškolit ve včelařském umění. Znalost také znamená, že pokud se rozhodneme včely koupit, máme větší šanci získat zdravé včelstvo.
Koneckonců nemoci včel jsou rozšířené, a i když se s nimi dá bojovat, nelze nad nimi zvítězit. To je další důvod, proč se musíme naučit o včely správně pečovat.
K nákladům na vybudování včelstva je třeba připočítat náklady na základní včelařské vybavení. I když je možné některé vybavení pořídit levněji, náklady pravděpodobně převýší náklady na samotné včelstvo.
Odměnou, kromě krásného pocitu, že ovládáte něco, co jen tak někdo nedokáže, je výborně opylovaná zahrada a 10 kg vlastního bio-eko medu ročně. A to není zanedbatelná odměna.